Přidat popisek |
Stojíte vedle koně a on se zadívá pryč. Soudíte, že je to známka nesoustředěnosti, nebo dokonce nedostatečného respektu? Že pokud kůň zívá, je ospalý? Pokud se pomalu pohybuje, je líný? Toto všechno jsou významné signály ze strany koně, opravdu si je umíme vyložit správně?
Když přijde na komunikaci s koňmi, někteří lidé se
začnou chovat jako sebou posedlá rocková hvězda, která v záchvatu vzteku
zničí hotelový pokoj, ale pak předpokládá, že každý bude chtít její autogram.
Podle koňských měřítek my lidé úplně ignorujeme signály okolo nás a začínáme komunikovat
rovnou na nejvyšším stupni - jekotem jako při krvavé vraždě, najednou
vyletíme. Jednou částí porozumění a
respektování koně je i pochopení faktu, že jeho smysly jsou značně bystřejší a
citlivější, než ty naše. Při komunikaci s koněm nemusíme křičet, můžeme dokonce i jen šeptat.
Pouze lidská ješitnost a drzost nazývá zvířata hloupými,
protože my lidé je vnímáme pouze svými omezenými a nevýraznými smysly. (Mark
Twain)
Koně používají, stejně jako psi, konejšivé signály. Norská
trenérka psů a behavioristka Turid Rugaas o tom napsala v roce 2005 knihu,
ve které přímo zavedla pojem konejšivé signály, aby tak popsala sociální
dovednosti a řeč těla, kterou psi používají, aby předešli konfliktu, vyzvali
dalšího psa ke hře, a všeobecně tak mnohostranně komunikovali s ostatními
psy.
Konejšivé signály u koní jsou podobné, zahrnují pohled pryč,
uši sklopené lehce stranou, zívání, protahování se, olizování se nebo příjem
potravy za účelem uklidnění. Umíte tyto signály rozpoznat? Konejšivé signály
vyjadřují stres, a zároveň jej i uvolňují. Je to modelové chování určené pro
nás, koně chtějí, abychom přestali s danou úrovní stresujících požadavků,
nebo dokonce s agresí.
Pokud se kůň zadívá stranou, ať už jen očima, nebo celou
hlavou a krkem, je to konejšivý signál. Používá ho v případě, že se cítí
příliš přitlačený ke zdi a dává tím jezdci najevo, že vnímá jeho požadavky nebo
agresi, ale uvítal by zklidnění, protože se nechce dostat s člověkem
do konfliktu. V podstatě v koňské mysli je to velice jasná a
ohleduplná komunikace, obsahující respekt k člověku.
Co v této situaci uděláte, otočíte koni za pomocí tlaku
hlavu zpět? Přirozenost člověka je zesílit hlas, pokud si myslí, že nebyl
dostatečně slyšen. A to je možná ta nejtěžší část z naslouchání konejšivých signálů,
protože jimi dráždí naši dominantní část osobnosti. Takže pokud koník
signalizuje, abychom byli méně agresivní, mylně si to překládáme jako nudu nebo
roztržitost, nebo dokonce jako neposlušnost, a většinou následuje mnohem větší
pobídka – neboli se tím pouštíme do boje. Dáváme koni důrazně najevo, že my si
raději vybrali agresi a radikální řešení namísto míru. Je to opravdu to, co
jsme chtěli koni sdělit? Nebo je správná
pozitivní odpověď dobrého vůdce umět vycouvat z vyhrocené situace?
Pouze lidská ješitnost a drzost nazývá zvířata hloupými,
protože my lidé je vnímáme pouze svými omezenými a nevýraznými smysly. (Mark
Twain ještě jednou – zaslouží si to zopakovat)
Pokud chtějí jezdci opravdu porozumět řeči koní, musí se na
ně přestat dívat z té nejhorší možné stránky (jako na lenivé,
nesoustředěné koně) a začít konverzovat tak, že budeme koním naslouchat více
otevřeně a čestně. Je strašně jednoduché vše svalit na dominantní nebo submisivní
chování koně. Život ve stádu zahrnuje
mnohem více nuancí, jsou to zvířata zvyklá žít ve skupině, vycházet spolu
navzájem a vybízet ostatní členy stáda ke spolupráci. Dokonce i dominantní
vůdčí klisny vysílají konejšivé signály.
Pokud budeme respektovat konejšivé signály, a dokonce je i
oceňovat, pokud je zvíře naznačí,
vybudujeme si tak u koně důvěru.
V mém tréninku je můj nejlepší konejšivý signál vlastní dech. Mohu
ho zpomalit, zdůraznit výdech a zůstat naprosto v klidu. Použití našeho
vlastního dechu je obrovská pomoc, které koně věnují pozornost mnohem více, než
si lidé dovedou představit.
Pokaždé, když začínám pracovat s koněm, dívám se na něj
a tím ho požádám ho o jeho pohled. Pokud můj kůň kouká pryč, začnu zhluboka dýchat,
uvědomím si danou situaci a pomalu postupuji. Obvykle na můj druhý nebo třetí
nádech se kůň podívá zpět na mě a naznačí mi tak, že je připraven. Je to jen
krátké zdržení, ve srovnání s možným strachem nebo odporem, který bych v jeho
očích mohla spatřit později.
Naučit se číst řeč těla koně chce spoustu času a všichni
koně se nevyjadřují zcela identicky. Někteří koně jsou natolik ztlumení,
natolik zaskočeni naším násilím v minulosti, že již nepoužívají žádné
konějšivé signály, ale můžeme jim je zase připomenout. Zklidnění situace je
dobrá věc, nezáleží na tom, kdo ho používá.
Pokud přemýšlíte, že zdokonalíte svou komunikaci
s koně, mohu opravdu doporučit práci ze země. Mám velice ráda koňské
agility, které provozujeme v létě na ranči, překážky jsou dobrý start
konverzace s koněm, a pokud se člověk oprostí od potřeby vládnout,
komunikace může být velice výmluvná, naučí vás, jak si od koně brát i zároveň
dávat. Vše se přenese později i do ježdění.
Když o tom tak přemýšlím, tak i když já potkám někoho, kdo
se projevuje hlasitě a agresivně, snažím se také dívat pryč, někdy i shrbím
ramena a vyhýbám se očnímu kontaktu. Zjistila jsem, že stejně jako kůň
nesnáším, když mě obklopí hluční, výrazně se projevující lidé. Uvědomila jsem tak, že při práci ze země
musím pracovat stejnou mírou s lidmi, jako s jejich koňmi. Možná, že
ten správný důvod, proč bychom neměli polidšťovat koně je to, že oni ovládají
tyto signály lépe, než my lidé.